NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S kapelou AUGUST BURNS RED jsem se poprvé detailněji zabýval před pár lety, když bylo čerstvě na trhu CD „Constellations“. Album tenkrát sbíralo převážně pozitivní ohlasy, ale osobně jsem cestu do jeho nitra i přes velkou snahu nenašel. V případě „Leveler“ to zprvu vypadalo na podobný scénář, ale červíček nakonec přeci jen začal hlodat a pozvolna jsem divokým a překombinovaným hoblovačkám začal přicházet na chuť. Možná pomohly i všeobecně kladné reference na novinku či překvapivě vysoká prodejní čísla nebo i fakt, že se jedná o oblíbené vydavatelství Solid State, které spravuje hned několik mých favoritů. Každopádně stalo se, že jsem se do tvorby Američanů znovu ponořil a konečně to tam našel!
AUGUST BURNS RED hrají tu verzi metalcore, která nemá daleko ke klasickému metalu. Velmi často probíhá rychlý, thrashový rytmus, kytary piští téměř poctivé heavy/speed sóla a vokalista se nejednou dostane výšek, které nejsou pro hc zrovna typické. Tradiční metalové aspekty Američané kombinují s dnes tak populárními metalcorovými sekanicemi, čímž vytváří celkem specifický sound, který lze nezasvěcenému popsat jako mix švédského melodického deathu, hardcoru a thrash metalu.
Kapela se sympaticky snaží o důrazný a zároveň technický projev a během celé hrací doby tlačí na pilu s maximální intenzitou. Ve skladbách se často mění tempo, jsou hustě prokládané přechody, breaky a každá obsahuje bezpočet různorodých motivů. Kytaristé se předhánějí v sólování, vyhrávkách a kudrlinkách, ale dovedou i přitvrdit a řádně zariffovat. Celý ansámbl drží v neustálém běhu rychlý, dravý, talentovaný bubeník a samostatnou kapitolou je neúnavné nasazení zpěváka, který si na celé desce téměř neodpočine.
„Leveler“ zní na první poslech dost podobně jako zmiňované „Constellations“, má podobný zvuk, dynamiku i stavbu skladeb, ale po detailnějším rozboru nad starším bratříčkem přeci jen o chlup vítězí. Album má poctivě syrovou a studiovým počítačem příliš nedoháněnou produkci a předkládané divoké variace jsou zahrané s jistotou. Nejvíce povedená se jeví jeho prostřední část, konkrétně členitá exhibice „Pangaea“ a následující naléhavý, ve středním tempu se valící kousek „Carpe Diem“. Za zmínku ale stojí i razantní, typický metalcorový kus „Poor Millionaire“ nebo power/thrash/speed metalová jízda „40 Nights“.
Album je našlapané, chvílemi až zběsilé, což lze brát jako jeho plus, ale též tak trochu paradoxně i jako zápor. Kapele se prostě nedaří zvolnit. Na albu lze sice nalézt jisté klidnější momenty, které pomáhají v orientaci (akustická vsuvka v „Internal Cannon“, krátká mezihra „1/16/2011“ nebo volnější „Carpe Diem“), ale vždy trvají jen chvíli, neboť vzápětí bicí opět zrychlí, kytary zakvílí a kumpanie upaluje dál.
AUGUST BURNS RED mají slibně našlápnuto a „Leveler“ určitě patří mezi ty lepší kousky z letošní metalcorové úrody. Pokud by se ovšem kapele podařilo v budoucnu trochu zklidnit a rozvinout nastoupenou cestu, může pomýšlet i na příčky nejvyšší. Potenciál na to bezesporu má.
PS: Jako bonus u Deluxe verze jsou na závěr CD zařazeny akustické/instrumentální verze čtyř skladeb, které doporučuji porovnat s „nařachanými“ elektrickými originály. Jedná se o velmi zajímavou konfrontaci.
Jeden z těch lepších kousků z letošní metalcorové úrody.
8 / 10
JB Brubaker
- kytara
Brent Rambler
- kytara
Matt Greiner
- bicí, klávesy
Dustin Davidson
- basa, sbory
Jake Luhrs
- vokály
1. Empire
2. Internal Cannon
3. Divisions
4. Cutting The Ties
5. Pangaea
6. Carpe Diem
7. 40 Nights
8. Salt & Light
9. Poor Millionaire
10. 1/16/2011
11. Boys Of Fall
12. Leveler
13. bonusy:
14. Internal Cannon (acoustic)
15. Pangaea (performed by BELLS)
16. Boys Of Fall (performed by Zachary Veilleux)
17. Empire (midi)
August Burns Red Presents: Sleddin´ Hill (2012)
Leveler (2011)
Home (Live) (2010)
Constellations (2009)
Messenger (2007)
Thrill Seeker (2005)
Looks Fragile After All (EP) (2004)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Solid State Records
Stopáž: 48:03
Produkce: Jason Suecof
Jojo klucí umí. Je to technický, dynamický, nářezový a když pak vidíte koncert, kde kytarista běhá v žabkách a u toho dělá headbanging, není co řešit. Sranda jak má na koncertech být :)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.